Vyhoření není únava, kterou vyspíš za víkend. Pozná se podle toho, že se ti energie nevrací ani po volnu, že tě přestalo bavit i to, co jsi dřív milovala, že se přistihneš při cynismu vůči lidem, pro které pracuješ, a že ti práce začne trvat dvakrát déle s horším výsledkem. Řeší se tím, že ubereš zátěž a vrátíš si rozhodování o vlastním čase. Ne silnější vůlí.
A protože se stejně umí tvářit deprese i některé tělesné nemoci, patří dlouhé vyčerpání nejdřív k lékaři.
Projdeme si, podle čeho vyhoření poznáš, proč se do něj podnikatelky dostanou tak snadno, kdy už to není na článek a co se s tím dá konkrétně dělat.
💡 Rychlé shrnutí
- Vyhoření je následek dlouhé zátěže, kterou nemáš jak zastavit. Není to slabost ani lenost.
- Tři hlavní příznaky: vyčerpání, odtažitost a cynismus k práci, a pocit, že ti nic nejde.
- Váže se na práci. Když tě netěší vůbec nic, nejde o vyhoření a patří to k lékaři hned.
- První pomoc není dovolená, ale trvalé ubrání jedné velké věci.
- Pomáhá vrátit si rozhodování o vlastním čase, i v maličkostech.
- Bušení srdce, nespavost nebo dlouhé vyčerpání nech posoudit lékaře, může mít i tělesnou příčinu.
Vyhoření vzniká z dlouhodobé zátěže, kterou nemáš jak ukončit. Nezáleží tolik na počtu hodin jako na tom, jestli to máš jak zastavit. Proto ho znají i lidé, kteří pracují míň než ty, a proto se dá dřít dvanáct hodin denně na něčem vlastním a cítit se přitom skvěle.
Taky to není totéž co únava. Únava po několika dnech volna odejde, vyhoření ne. To je nejspolehlivější domácí vodítko. Když se vrátíš z dovolené a po pár dnech jsi tam, kde jsi byla, o únavu nešlo.
A teď to nejdůležitější, co se u tohohle tématu málokdy řekne. Vyhoření se váže na práci. Když na tebe těžko doléhá i to, co s prací nesouvisí, když tě netěší vůbec nic, když to trvá déle než dva týdny v kuse nebo se objeví myšlenky, že nemá cenu tady být, nejde o vyhoření a nepatří to do článku na internetu. Patří to k lékaři, a to hned, ne za pár měsíců.
Stejně tak dlouhé vyčerpání umí dělat málo železa, štítná žláza nebo špatný spánek, a to pozná jedině krevní test.
První je ranní nechuť. Ne ta normální pondělní, ale stav, kdy se ti nechce ani k věcem, na které ses dřív těšila. Druhý je cynismus. Přistihneš se, jak mluvíš o zákaznicích jako o zátěži, a sama sebe v tom nepoznáváš.
Třetí je výkon. Práce ti začne trvat dvojnásobek a výsledek je horší, než jaký jsi zvyklá odvádět. Čtvrtý jsou tělesné věci: nespavost, bolesti hlavy, časté nemoci, bušení srdce. Pátý je rozpad drobných návyků, které tě držely. Přestaneš cvičit, vařit, volat kamarádce, protože „na to teď není čas“.
Jeden příznak pár týdnů ještě nemusí být vyhoření. Tělesné věci, jako je bušení srdce nebo nespavost, ale nech posoudit lékaře bez ohledu na to, kolik jich je a jak dlouho trvají. U zbytku platí: když se to drží několik týdnů a nelepší se to ani po volnu, je čas něco změnit.
Protože v jedné osobě dělají všechny role zároveň. Produkt, prodej, marketing, zákaznickou podporu, účetnictví, k tomu domácnost a děti. Práce nekončí v pět odpoledne, nemáš kolegy, se kterými se dá rozdělit, a není tam nikdo, kdo by řekl „dneska už dost“.
K tomu se přidává věta, kterou slyším pořád dokola: „Odpočinek si musím nejdřív zasloužit.“ Jenže dokud to platí, nezasloužíš si ho nikdy, protože hotovo nebude. Vídám to nejčastěji u žen, které svou práci milují, protože ty si zátěž neodpustí. U nich je potřeba hranice nastavit vědomě, samy nepřijdou.
Ubrat jednu velkou věc, ne pět malých. Zruš jeden produkt, jednu pravidelnost, jednu spolupráci, která tě vyčerpává. Patnáct minut ušetřených tu a tam nic nezmění, protože zátěž nepochází z minut.
Pak si vrať rozhodování o svém čase, i kdyby to měla být maličkost. Jeden půlden v týdnu, kdy nemáš nic naplánovaného a rozhodneš se až ráno. Vypnutá upozornění na telefonu mezi šestou a osmou ráno. Rozhodovat si o vlastním čase zabere proti vyhoření víc než jedna dovolená.
👉 Chceš vidět, jak postavit podnikání, které ti nesežere všechen čas? Přijď na moje vysílání zdarma »
Někdy to prostě nejde. Máš rozjetou sezónu, běží kampaň, máš závazek, ze kterého se vycouvat nedá. Pak udělej aspoň tohle trojí a dej tomu datum, dokdy to takhle vydržíš.
Vypni si na telefonu upozornění z práce na celý jeden den v týdnu. Vyndej z týdne jednu schůzku, která se dá vyřídit zprávou. A napiš si do kalendáře konkrétní den, kdy ta velká věc skončí, ať víš, že má konec. Vidět konec je polovina úlevy.
Dát z ruky to, co tě nebaví a co umí někdo jiný. Většina podnikatelek se tomu brání kvůli penězům, tak si spočítej hodinu své práce a hodinu člověka, kterému to chceš dát. U účetnictví, grafiky nebo odpovídání na opakované dotazy ten výpočet skoro vždycky vyjde ve prospěch toho, abys tu práci předala.
A i kdybys tu hodinu neproměnila v peníze, pořád jsi vyměnila práci, která tě ničí, za čas, který tě drží. To se do výpočtu nevejde, ale platí to.
Druhá věc je udělat si z práce něco, co nestojí jen na tobě. Sepsané postupy, automatické odpovědi, produkty, které se prodávají, i když zrovna spíš. Nejde o to pracovat míň, jde o to, aby se všechno nezastavilo ve chvíli, kdy jeden den nemůžeš.
Jsou tři otázky, podle kterých to poznáš líp než podle počtu týdnů. Těší tě aspoň něco mimo práci? Spíš aspoň trochu? Dokážeš si představit, že se to za měsíc zlepší? Když je odpověď na kteroukoliv z nich ne, objednej se.
U praktického lékaře stačí říct tohle: „Jsem dlouhodobě vyčerpaná, nepomáhá odpočinek, špatně spím a chci vyloučit tělesnou příčinu.“ Ta věta funguje líp než vyprávění o práci, protože lékaři rovnou říká, co od něj chceš. Když se přidá úzkost nebo pocit, že se nedokážeš radovat, řekni to taky, patří to k tomu.
Vyhoření samo o sobě není diagnóza. Mezinárodní klasifikace nemocí ho vede jako jev spojený se zaměstnáním, ne jako nemoc. V praxi to znamená, že ti ho lékař zapíše pod příbuznou diagnózu, protože samotné vyhoření své číslo nemá. Neznamená to, že si vymýšlíš, a neznamená to, že se s tím nedá pracovat. Naopak, čím dřív se do toho jde, tím kratší cesta zpátky.
Podle toho, jestli se stav zlepší po volnu. Únava po několika dnech odpočinku ustoupí, vyhoření zůstane. Pozor ale na to, že dlouhá únava může mít i tělesnou příčinu, třeba málo železa nebo štítnou žlázu, a tu pozná jedině krevní test.
Krátkodobě ano, sama o sobě ale nic nevyřeší. Když se vrátíš do stejné zátěže se stejnými pravidly, jsi za pár dní tam, kde jsi byla. Dovolená je dobrá na to, aby sis srovnala hlavu a rozhodla, co po návratu ubereš.
Nejen můžeš, vídám to tak nejčastěji. Práce, kterou miluješ, nemá přirozené brzdy. Nikdo ti neřekne dost a ty si to neřekneš sama, protože tě to baví. Proto si hranice musíš postavit vědomě.
Na samotné vyhoření ne, protože nemá vlastní číslo diagnózy. Lékař ale posuzuje tvůj stav, ne název, takže když je potřeba, napíše ji pod příbuznou diagnózu. Rozhodně to nezkoušej odhadovat předem, od toho je návštěva.
Vezmi papír a napiš tři věci, které ti tenhle týden sebraly nejvíc energie. Ne času, energie. U jedné z nich si dneska rozhodni, jestli ji zrušíš, zmenšíš nebo předáš. Jedna věc stačí, protože ze stavu vyčerpání se velká reorganizace dělat nedá.
A pak si dej jeden půlden v týdnu, o kterém rozhoduješ ty. Ne jako odměnu za hotovou práci. Nájem taky neplatíš až po tom, co budeš mít hotovo.
👉 Rezervuj si místo na vysílání zdarma »
Klára Groulíková je byznys mentorka pro ženy. V 17 letech založila Online psí školu, dnes největší ve střední Evropě s více než 157 000 vycvičenými psy. Podniká už 11 let a vybudovala firmy s celkovým obratem přes 62 milionů korun. Ve svém programu „Od snů k realitě“ propojuje osvědčené byznysové postupy s prací na vlastním nastavení a pomáhá ženám na cestě ke svobodě a hojnosti.