Práce z domova: jak skončit a nemyslet na ni celý večer

Jak skončit s prací, když pracuješ z domova?

Den doma nemá hranu, o kterou by člověk zakopl. Žádná cesta domů, žádní kolegové, kteří se zvednou a odejdou, nikdo, kdo zhasne. Konec si proto musíš udělat sama a pomůžou ti tři věci: pevná hodina, kterou si napíšeš, jeden pohyb, kterým zavřeš notebook i celý den, a jedno místo, kde práce zůstane.

Projdeme si postup, který funguje u mě, a k němu jednu poznámku pro večery, kdy se ti práce vrací do hlavy.

💡 Rychlé shrnutí

• Doma nic den neukončí za tebe, hranici si musíš udělat sama.
• Hodinu, kdy končíš, si napiš na papír a řekni ji nahlas doma.
• Den ukončí jeden pohyb, který děláš pokaždé stejně.
• Práce potřebuje svoje místo, i kdyby to byla jen jedna polička.
• Celý večer ti sebere jedno cinknutí z pracovní pošty.
• Co se ti vrací do hlavy, zapiš. Zapsané věci se pustí snáz.
• Když se síly nevrátí ani po opravdovém odpočinku, je čas zajít k lékaři.

Proč práce doma nekončí sama

V kanceláři tě práce pustí sama. Kolegové se zvednou, zhasne se a cesta domů funguje jako hranice. Než dojdeš ke dveřím, hlava se přepne, i když o to vůbec nestojíš.

Doma tohle nemáš. Notebook leží na stole, kde se za chvíli bude večeřet. Pracovní pošta je ve stejném telefonu, ve kterém si pouštíš pohádku. Práce tím nikdy nekončí, jen se ztiší a běží dál na pozadí.

Žádné předsevzetí to nespraví. V šest večer už totiž žádné nedrží. Když den nemá hranu, hlava si ji nevymyslí.

Šedá zóna sebere nejvíc sil

Vezmi si den, kdy se práci věnuješ od rána do jedenácti večer, ale celou dobu jen napůl. Něco rozděláš, někdo tě přeruší, mezitím uvaříš, sedneš zpátky, přečteš tři zprávy a zvedneš se k dětem.

Večer jsi vyčerpaná a hotové skoro nic. Tomu říkám šedá zóna. Formálně jsi pracovala celý den, a výsledek žádný. Odpočinek z toho taky nebyl, protože jsi celou dobu nosila v hlavě, co ještě musíš dodělat. Za takový den tedy zaplatíš dvakrát.

Ze šedé zóny vede jedna cesta: dát práci pevná okna. Třeba od devíti do jedenácti a pak od jedné do tří. V tom okně děláš jednu věc a nic jiného. Mimo okno se k práci nevracíš, i když je rozdělaná. Dvě soustředěná okna udělají víc než celý den napůl, a hlavně ti po nich zbyde večer.

Tady jde o ten druhý konec dne. O to, jak práci ukončit, aby ti nepřetekla do večera.

Napiš si hodinu, kdy končíš

„Kolem šesti“ není čas, to je přání. Rozhodni se pro konkrétní hodinu a napiš si ji. Na papír, do kalendáře, na lístek na monitoru, kamkoliv, kde ji dneska ještě uvidíš.

Pak ji řekni nahlas někomu doma. Tím se z toho stane dohoda a dohodu je mnohem těžší porušit než vlastní předsevzetí. Navíc odpadne věčné „ještě pět minut“, protože na konci dne už někdo čeká. A když jsi doma sama, napiš tu hodinu do podpisu v e-mailu nebo ji řekni kamarádce, které se večer ozýváš. Stačí člověk, kterému to řekneš nahlas.

Když se do té hodiny nevejdeš, nepřidávej další. Nech práci rozdělanou. Zní to nepříjemně, ale rozdělaná práce je zítra ráno docela dobrý start, zatímco dodělávání do deseti večer sebere i to zítřejší dopoledne. Hodinu před koncem si proto vyber jednu věc, která dneska opravdu musí být hotová, a dělej už jenom ji. Všechno ostatní je zítřejší, i kdyby to vypadalo naléhavě.

Jeden pohyb, kterým den ukončíš

Těžší než začít je přestat. Začít se nějak podaří vždycky. S tím koncem ti pomůže jedna věc, kterou děláš pokaždé stejně.

U mě to vypadá takhle. Napíšu si tři věci na zítra, zavřu notebook, odnesu ho z místa, kde pracuju, a řeknu si nahlas, že na dneska je hotovo. Celé to zabere tři minuty. Vypadá to směšně, a přesto to funguje spolehlivě, protože hlava si potřebuje všimnout, že se něco změnilo.

U těch tří věcí na zítra se zastav. Dokud nejsou napsané, nosíš je v sobě celý večer. Jakmile jsou na papíře, přestaneš je hlídat.

Práce potřebuje svoje místo

Nepotřebuješ pracovnu. Stačí jeden kus stolu, jedna polička nebo krabice, odkud se věci na práci berou a kam se na konci vracejí.

To místo pak za tebe říká, co se právě děje. Když u něj sedíš, pracuješ. Když u něj nesedíš, nepracuješ. Prostředí zabere víc než předsevzetí, protože u něj nemusíš nic rozhodovat.

Nejdůležitější je ta poslední část, odnést věci pryč. Dokud notebook leží otevřený na stole, hlava to bere tak, že se ještě pracuje. Zavřít a odnést, to je přesně ten rozdíl mezi „skončila jsem“ a „jen jsem si odskočila“.

👉 Chceš budovat podnikání, které se dá dělat v pár soustředěných hodinách? Přijď na moje vysílání zdarma »

Jedno cinknutí v osm večer

Telefon odkládat nemusíš, já ho taky odložit nemůžu. Celý večer ti rozbije jedno cinknutí z pracovní pošty, které přijde v osm a vrátí tě do práce, i když na tu zprávu vůbec neodpovíš.

Vypni si proto oznámení z pošty a ze zpráv od zákazníků, aspoň od té hodiny, kterou sis napsala. V telefonu je na to Soustředění nebo Nerušit a dá se nastavit tak, že se zapne samo každý den ve stejnou hodinu. Oznámení jedné konkrétní aplikace vypneš v nastavení telefonu. U pošty a u aplikací, kde si píšeš se zákazníky, to zkontroluj i v samotné aplikaci, protože mívají vlastní nastavení.

Nemusíš být kvůli tomu nedostupná. Jen o návratu do práce rozhoduješ ty sama.

A kdyby ti to přišlo nezdvořilé, napiš lidem předem, do kdy odpovídáš a jak dlouho to u tebe trvá. Většina lidí v pohodě počká do druhého dne, když ví, kdy odpověď přijde.

Co dělat s tím, že se ti to vrací do hlavy

Skončíš a stejně se ti v devět večer vybaví, že jsi neodpověděla jedné zákaznici. Takhle hlava normálně pracuje.

Měj proto na jednom místě papír nebo poznámku v telefonu a napiš to tam. Jeden řádek, bez řešení. Co je na papíře, nemusíš držet v hlavě, a dokud tomu místu nevěříš, vrací se ta myšlenka pořád dokola.

Skoro všechno vydrží do rána. Kdyby se opravdu stalo něco, co do rána nevydrží, poznáš to, i když po večerech poštu kontrolovat nebudeš.

Když se síly nevrátí ani po odpočinku

Tohle všechno se dá spravit rozvrhem. Někdy ale rozvrh nestačí. Jestli se ti síly nevracejí ani po opravdovém volnu, nepomůže lepší plán ani žádný článek na internetu. Zajdi ke svému praktickému lékaři a řekni to celé nahlas, včetně toho, jak dlouho to trvá.

A jsou věci, u kterých se na žádný lepší rozvrh nečeká. Nespavost, která nepolevuje, úzkost nebo panika, nechuť k věcem, které tě vždycky bavily, a bolesti, které jsi dřív neměla a samy neustupují. A bolest na hrudi nebo dušnost si snadno vysvětlíš jako úzkost, přitom se s nimi má jít na vyšetření hned. S tímhle jdi k lékaři rovnou. K psychiatrovi se dostaneš i bez doporučení od praktika.

Péči platí pojišťovna, ale jen u lékaře, který má s tvojí pojišťovnou smlouvu, takže se na to při objednávání rovnou zeptej. Ordinace bez smlouvy si účtuje plnou cenu. Tohle platí pro psychiatra. Psychoterapii hradí pojišťovna jen u klinického psychologa se smlouvou, u ostatních terapeutek si sezení platíš celé sama.

Když se objeví myšlenky, že nemá cenu dál žít, nečekej. Zavolej hned na linku první psychické pomoci 116 123, je bezplatná a běží nonstop. Při ohrožení života volej 112.

Časté otázky o práci z domova

Co znamená rovnováha mezi prací a životem?

Jde o to, aby jedno nepožíralo druhé a abys v danou chvíli byla opravdu tam, kde právě jsi. Se stejným počtem hodin na obou stranách to nemá nic společného. Na internetu se o tom nejčastěji píše jako o work-life balance, což je anglický výraz pro totéž.

Co když pracuju až po večerech?

Pak si místo konkrétní hodiny urči pevné okno. Třeba od osmi do půl desáté. Po tom okně se k počítači nevracíš, i kdyby bylo rozdělané cokoliv. Zbytek zůstává stejný, ten tříminutový konec dne. A právě u práce po večerech na něm záleží nejvíc, protože mezi prací a spánkem už nic jiného není.

Co když mi zákazníci píšou po večerech?

Napiš jim, do kdy odpovídáš, a pak to dodrž. Dej tu větu do podpisu v e-mailu a na stránku s kontakty, třeba „E-maily čtu ve všední dny a odpovídám do pěti odpoledne. Na večerní zprávy se dostanu druhý den dopoledne.“ Potíž bývá v tom, že na večerní zprávy odpovídáš, a tím lidi učíš, že to tak u tebe funguje.

Jde to vůbec, když mám malé děti a každý den je jiný?

Jde, jen místo pevných hodin potřebuješ pevné pořadí. Třeba že práce končí vždycky s uspáním a potom už notebook neotvíráš, ať se dopoledne stalo cokoliv. Hranice může být každý den v jinou hodinu, hlavně ať je pokaždé na stejném místě v tom dni.

Co udělat ještě dnes

Vyber si hodinu, kdy dneska práci zavřeš, a napiš si ji na papír. Konkrétní číslo, žádné „kolem šesti“. Pak to řekni nahlas někomu doma, ať z toho je dohoda.

V tu hodinu si napiš tři věci na zítra, zavři notebook a odnes ho pryč z místa, kde pracuješ. I kdyby to bylo jen do skříně. Zabere to tři minuty a je to ta jediná část, kterou nejde přeskočit.

Někdy za tím vším ale stojí práce, ze které chodí jen další úkoly a málo peněz. Pak je potřeba změnit víc než večery a na vysílání ti ukážu, jak na to.

👉 Rezervuj si místo na vysílání zdarma »

O autorce

Klára Groulíková je byznys mentorka pro ženy. V 17 letech založila Online psí školu, dnes největší psí školu ve střední Evropě s více než 157 000 vycvičenými psy. Podniká už 11 let a vybudovala firmy s celkovým obratem přes 62 milionů korun. Ve svém programu „Od snů k realitě“ propojuje osvědčené byznysové postupy s vnitřním nastavením a pomáhá ženám na cestě ke svobodě a hojnosti.

🔗 YouTube · klaragroulikova.cz · Vysílání zdarma